"No tak jsem už prostě taková." "Já to tak mám odjakživa." "Já už se nezměním." "V naší rodině byly všechny ženy...(nějaké)". "Jsem prostě beran/blíženec/ryba/střelec/cholerik/introvert a proto...." "Toto já prostě nedělám nikdy," nebo naopak "vždycky to dělám tak a tak. Tak se s tím prostě smiř...
"Sedím nad tím i několik hodin, čtu si to pořád dokola, a ne a ne si to zapamatovat. Prostě mi to neleze do hlavy". "I když mám pocit, že to umím, druhý den to tak už nevypadá". Jsou vám ty věty povědomé? Pak patříte zřejmě do pomyslného dlouhého zástupu lidí, kteří si úplně neví rady s tím, jak dostat do...
Stále častěji se (nejen) ve školách můžeme setkat s tím, že někdo, koho známe a oslovujeme např. jako dívku, přijde s přáním, abychom jej začali vnímat a oslovovat jako osobu jiného pohlaví. To, že těchto případů zdánlivě přibývá není pravděpodobně způsobeno tím, že by jich přibývalo fakticky v kontextu historického srovnávání, ale spíše tím, že se...
Věta, kterou kolem sebe často slýchám v různých variacích. Nestíhám, mám moc práce, všechno se to na mě valí, teď je to náročné, nemám čas. Svištíme si vlastními životy od povinnosti k povinnosti, divíme se, že už je zase pátek/nový měsíc/další roční období, že už jsou zase Vánoce, padáme večer do postelí vyčerpáni únavou, nicméně ani tam nás...