Člověk, jaký je. Základy individuální psychologie. Alfred Adler
Kniha: Člověk, jaký je. Základy
individuální psychologie. Portál, 2018
Alfred Adler, syn židovského obchodníka, narozený v 2. polovině 19. století ve Vídni, autor více než 300 knih, vystudoval medicínu a následně se věnoval psychologii. Byl žákem Sigmunda Freuda, od nějž převzal řadu tezí, ale zároveň jeho názory podrobil kritice a dále je rozpracoval podle vlastních zkušeností a postřehů. Byl zakladatelem směru nazývaného individuální psychologie a jedním z neznámějších a nejcitovanějších psychologů, na jehož názory navázaly následně další osobnosti psychologie.
Kniha Člověk, jaký je nese podtitul Základy individuální psychologie, což předjímá její obsah. Tak jako je obálka knihy opatřena pestrobarevnou mozaikou, tak je i její obsah poskládán z mnoha různých informací, pomocí nichž se autor světu snaží představit základní teze individuální psychologie v co nejširším záběru. Kniha vznikla z vídeňských přednášek autora a klade si za cíl poukázat na nedostatky lidské společnosti při poznávání a nápravě chování jedince. Na bezmála 240 stranách čeká na čtenáře nejprve všeobecná část v rozsahu 8 kapitol, kde se setkáváme se základními pojmy individuální psychologie, mezi než patří např. duševní pohyb a duševní orgán, životní šablony, méněcennost organismu, vůdčí (či pohybová) linie, sourozenecké konstelace či cesta k absolutní pravdě. Ač Adler nabádá ve svých přednáškách posluchače, aby druhé lidi posuzovali velmi opatrně, sám své myšlenky prezentuje jednoznačně a přímo. Popisuje své přesvědčení o tom, že člověk sám sebe může povznést, že náprava člověka zvnějšku je možná, zdůrazňuje význam cíle v životě člověka, a především klade důraz na fakt, že každý z nás je společenskou bytostí, a proto hodnotu člověka posuzuje podle míry jeho přínosnosti pro společnost. "Každé lidské myšlení musí být uzpůsobeno tak, aby vyhovovalo společnosti". Dle Adlerových slov je třeba nalézat prostředky k nápravě člověka, v čemž vidí hlavní význam individuální psychologie. Zdůrazňuje význam životního cíle, určité pohybové linie, která začíná již v kojeneckém období a na rozdíl od klasické psychoanalýzy přičítá velký význam výchově jedince a rané citové vazbě. Staví před nás tři hlavní životní úkoly, a to lásku, povolání a společnost.
V druhé části knihy navazuje na část všeobecnou tzv. "Nauka o charakteru", kde se seznámíme s Adlerovým vnímáním různých povahových rysů (útočného i neútočného rázu) a temperamentu. V celé knize nechybí také krátké příběhy ze života, které mají pomoci dokreslit a podtrhnout Adlerovy myšlenky a názory, jež jsou čtenářům podávány až překvapivě srozumitelně s ohledem na fakt, že kniha vznikla z odborných přednášek.
Již od první stránky textu je patrné, že nejde o moderní publikaci, což se projevuje jak ve volbě slov a zastaralejším způsobu vyjadřování autora, tak také v některých názorech či popisu společenského života. Kniha nám díky tomu odkrývá také dobové pozadí autorova života, nutí nás porovnávat společenské podmínky na přelomu 19. a 20. století s těmi současnými a zároveň nám pomáhá pochopit mnohé z jeho myšlenek v souvislostech. Ukazuje nám, že již Adler ve své době vnímal i dnes aktuální izolovanost rodiny a jednotlivce a negativní dopad nadměrně zdůrazňované individuality na společenský život a potřebnou dělbu práce, ale také posun v pohledu na nadřazenou roli muže a podřízenost ženy před sto lety a dnes. Ve svých doporučeních je Adler velmi praktický a ač jsou mnohé jeho názory v dnešní době překonány, je knížka velmi přínosná pro studenty psychologie, psychology, ale i laickou veřejnost se zájmem o tento obor, protože nám představuje jeden z významných psychologických směrů přímo očima a slovy jeho zakladatele. Díky tomu se vyhneme zkreslení, k němuž dochází často při interpretaci dalšími autory. Zajímavý a do jisté míry i aktuální je také dodatek knihy s všeobecnými poznámkami pro výchovu, v níž Adler poukazuje na negativní dopad tzv. "rodinného egoismu" či výchovy, která podporuje nezdravě touhu po moci a vývoj ješitnosti. Přínos i nedostatky Adlerovy teorie v závěru knihy odborně (a laskavě) shrnuje pan profesor Zbyněk Vybíral, a to v dodatku nazvaném Člověk, jaký byl.
Mgr. et Mgr. Eva Martináková