Dětství a společnost. E. H. Erikson
Kniha: Dětství a společnost. Portál, 2022
Kniha Dětství a společnost, již vydalo nakladatelství Portál poprvé v roce 2022, je jedním z nejznámějších a nejvýznamnějších děl původem německého a později amerického psychoanalytika Erika H. Eriksona. Poprvé vyšla v roce 1950 jako shrnutí dosavadní Eriksonovy práce a publikační činnosti. V roce 1963, kdy kniha vycházela podruhé, k ní napsal autor druhou předmluvu a obohatil ji o řadu poznámek pod čarou, odkazujících na práce a publikace, v nichž některá z témat původního vydání dále rozvinul. V roce 1985 připsal ještě dodatečné poznámky ke knize. I ty jsou spolu s první a druhou předmluvou součástí nově vydané publikace, již můžeme díky tomu označit za jakýsi přehled Eriksonovy práce a vývoje jeho názorů. Ve své práci vycházel Erikson z původní teorie S. Freuda, kterou dále rozvíjel o vlastní pozorování sociálních vlivů na utváření osobnosti a toho, jak utvářející se osobnost současně působí na své bezprostřední i širší okolí.
Ve knize Dětství a společnost se věnuje somatickému, osobnostnímu i sociálnímu procesu při utváření ega a identity jedince, přičemž mu nejde o terapeutický, ale spíše o popisný aspekt. V prvních dvou částech rozebírá biologický základ psychoanalytické teorie, který dává do kontextu společenských vlivů a dále pak společenské dilema, jemuž se věnuje na základě popisu výchovy dětí a kultury dvou kmenů amerických indiánů na konci 20. století i v minulosti. Další dvě části knihy jsou zaměřeny na zákonitosti ega, na to, jak se projevují v patologii osobnosti a v dětské hře a na vybrané aspekty dospívání v podmínkách industrializace v USA, Německu a Rusku. Jak sám autor uvádí v předmluvě, k psychologii se dostal z oblasti umění, proto v knize čtenáři nepředkládá pouze pojmy a fakta, ale vykresluje také kulturní kontexty, a to tak, jak je sám vnímá, nebo jak se s nimi seznámil např. v rámci výzkumného projektu Kolumbijské univerzity o současných kulturách. Svou teorii Osmi věků člověka autor v knize o rozsahu cca 400 stran propojuje s příklady z klinické praxe, postřehy či fakty z oblasti kulturní antropologie i s rozbory současných, historických a literárních postav, čímž přináší čtenáři řadu podnětů k přemýšlení.
Některé části knihy jsou zajímavé a dobře srozumitelné i pro laiky, kteří mají alespoň základní povědomí o psychologii (či konkrétně o vývojové psychologii), jiné jsou pro svou náročnost určeny spíše studentům pedagogiky, psychologie a kulturní antropologie, nebo odborníkům a čtenářům s hlubším zájmem o poznání díla jednoho z nejvýznamnějších a nejcitovanějších psychologů 20. století. Kromě textu samotného autora je zajímavý také přehled Eriksonových prací od prvního vydání knihy či doslov Marie Vágnerové se shrnutím autorova života a zmínkou o rozšíření jeho Osmi věků člověka o deváté období, jež dodatečně doplnila jeho manželka. Publikaci bych doporučila všem, kteří se nespokojí pouze se zjednodušeným a často zkresleným "přetlumočením" Eriksonovy teorie Osmi věků člověka, jež bývá k dohledání např. na internetu, ale chtějí poznat jeho způsob práce a uvažování do hloubky a v kontextu.
Mgr. et Mgr. Eva Martináková