Dítě s autismem a emoce. Program pro práci s dětmi. Scarpa, Wells, Attwood
Kniha: Dítě s autismem a emoce. Program pro práci s dětmi. Portál, 2019
Autoři: Angela Scarpa, Anthony Wells, Tony Attwood
Tři zkušení kliničtí psychologové z USA a Austrálie spojili své poznatky v prakticky orientované knížce Dítě s autismem a emoce, která se dočkala v roce 2019 v Nakladatelství Portál svého prvního českého vydání. Angela Scarpa je klinickou psycholožkou a spoluředitelkou Kliniky autismu při státní polytechnické univerzitě Virginia Tech, kde také přednáší psychologii. Ve Virginii působí také druhý z autorů, Anthony Wells. Ten zde vede soukromou praxi a kromě toho, že přednáší psychologii na Virginia Western Community College, se zaměřuje na terapii pro rodiny s dětmi. Třetí z autorů, Tony Attwood, autor celé řady publikací i odborných článků, je v ČR znám především jako autor knihy Aspergerův syndrom. Pochází z Velké Británie, ale působí v australském Brisbane a ve své praxi se dlouhodobě věnuje práci s lidmi s poruchami autistického spektra.
Publikace Dítě s autismem a emoce by mohla v knihkupectvích či na internetu zaujmout řadu lidí, kteří se ve svém osobním či profesním životě setkávají s lidmi s poruchou autistického spektra (dále jen PAS). Na první pohled by se mohlo zdát, že nám ostatním (lidem bez PAS) může pomoci nahlédnout do vnitřního prožívání autistických dětí. Kdo po knížce sáhne hlavně z tohoto důvodu, bude asi zklamán. Pravý obsah knížky nám totiž naznačuje až její podnázev - Program pro práci s dětmi. Jedná se o velmi praktickou příručku určenou pro odborníky, mezi něž sami autoři řadí psychology, pracovní terapeuty, logopedy, pedagogy, speciální pedagogy či výchovné poradce. Cílem autorů bylo vytvořit tak podrobný a propracovaný manuál, aby podle něj byl schopen kdokoliv z těchto lidí vést program STAMP (Stress and Anger Managemen Program, čili Program zvládání stresu a hněvu), a to bez ohledu na úroveň výcviku nebo konkrétní specializaci.
Po krátkém teoretickém úvodu, kde jsou popsány projevy PAS a v němž je vysvětleno, proč je dobré se při práci s rodinami, v nichž je dítě s PAS, zaměřit právě na emoce hněvu a úzkosti, jsou popsány hlavní principy, strategie a cíle programu STAMP. Tento program je zaměřen na citovou výchovu, nácvik dovedností a kognitivní restrukturalizaci a probíhá tak, že se terapeuti scházejí po dobu devíti týdnů vždy na hodinu týdně se skupinkou dětí a ve stejnou dobu odděleně také se skupinkou jejich rodičů.
Po tomto stručném úvodu do tématu se čtenář v knížce zřejmě trošku "ztratí", protože následují přehledy jednotlivých sezení, kde je stručně popsáno, jak které sezení probíhá a na co se zaměřuje, přičemž autoři odkazují na různé hry, aktivity, písničky apod. Aby čtenář pochopil, o čem autoři píší, začne v této fázi pravděpodobně listovat a dostane se do rozsáhlé a velmi podrobně zpracované části knihy, v níž se Scarpa, Wells a Attwood zaměřili na samotný průběh konkrétních sezení. Teprve pak (na str. 25) se čtenář dostává k 9. kapitole, kde je popsáno, jak s příručkou pracovat, k obecným doporučením, vhodnosti program pro konkrétní děti apod. Nicméně navzdory tomuto mírně překvapivému řazení kapitol čtenář v každém případě velmi rychle (již na str. 39) dospěje ke skutečně velmi precizně zpracovanému manuálu. Autoři na základě svých zkušeností s vedením skupin předkládají zájemcům něco jako "psychologickou kuchařku", v níž je popsáno přesně, co je k danému programu potřeba, co si připravit na jednotlivá sezení, jak pracovat s dětskou skupinou, kolik času věnovat které aktivitě, na co dbát a jaké alternativy je možné využít, a to včetně připomínky, že na konci každého sezení (před závěrečným rozloučením) děti svačí. Stejně podrobně je zpracován i souběžný program pro rodiče a připraveny jsou i kopie dotazníků, obrázků, pracovních listů určených na kreslení či vlepení fotografií a nechybí dokonce ani závěrečný diplom za absolvování celého programu či promyšlené a zdůvodněné domácí úkoly.
Co hodnotím kladně, je velká praktičnost publikace, propracované materiály, a to včetně zřejmých úprav pro českou verzi vydání knihy (odkazy na příběhy v češtině, které je možno využít, i na doporučenou literaturu, viz str. 85 nebo 146). Čím si nejsem úplně jistá, je vhodnost popisovaných aktivit pro věkovou skupinu 4 - 7 let, na niž se autoři při sestavování programu STAMP cíleně zaměřovali. Při popisu jednotlivých sezení je často zmínka o tom, že si mají děti něco napsat, že text společně zpívané písně má být napsán na velkých listech a terapeut jej dětem postupně ukazuje apod. Otázkou je, kolik dětí v tomto věku umí číst a psát. V dotaznících pro děti (zjišťujících příčiny hněvu a úzkosti) jsou pak trošku nedořešené položky týkající se písemek ve škole, toho, když o nás někdo mluví za našimi zády apod., když si představíme, že na ně má odpovídat třeba čtyřleté dítě. Obtížné mi připadají pro tuto věkovou skupinu i pojmy jako hrdý či vzrušený, či aktivita, při níž děti mají za úkol do obrysu těla zakreslit místa, kde se cítí uvolnění. Mimo to autoři udávají, že dětská skupina může mít např. 2-4 děti, ale některé popisované aktivity (chodí Pešek okolo či škatule, škatule hejbejte se apod.) jsou při tomto počtu dětí nepoužitelné. Také výzkum, kteří autoři popisují pro doložení účinnosti programu, zmiňuje jen velmi malý počet dětí, což osobně považuji za slabinu této publikace. Navzdory všem těmto připomínkám se ovšem domnívám, že pokud bude terapeut, pracující s dětskou a rodičovskou skupinou, dostatečně kreativní, nebude doslova přebírat vše, co autoři tak propracovaně a přesvědčivě popisují či nabízejí a přizpůsobí získané podněty a nápady konkrétní vývojové úrovni a počtu dětí, může být knížka velmi dobrým a užitečným základem, neboť je neoddiskutovatelné, že vychází z praxe a z řady zkušeností odborníků, kteří se tématu PAS dlouhodobě věnují.
Mgr. et Mgr. Eva Martináková