Jak se bránit manipulaci a jednat asertivně

Co je to asertivita a proč být asertivní

Představte si, že máte na něčem spolupracovat s člověkem, který bude na každý váš návrh říkat věty typu: "mně je to jedno", "jak chceš", "já se přizpůsobím", "já na to nemám názor", "mně to nevadí". Možná budete zpočátku celkem rádi, že se s ním nemusíte dohadovat a obhajovat své návrhy a plány, ale po nějaké době zřejmě začnete cítit, že se vlastně nejedná o spolupráci, ale o vaši práci, kterou dotyčná osoba jen ochotně "odkývá" a schválí. Je pravděpodobné, že vás toto chování začne časem dráždit a budete se domáhat toho, aby se druhý člověk vyjádřil, řekl konečně, co si myslí a co chce on.

V horším případě někde zaslechnete, že si onen člověk postěžuje někomu dalšímu na to, že všechno děláte a rozhodujete podle sebe, že se musí stále přizpůsobovat a všechno probíhá podle toho, jak chcete vy. Toto chování by většinu z nás (kromě vyhraněných flegmatiků) dokázalo naštvat. Z psychologického pohledu jste narazili na člověka, který se chová pasivně. Pro pasivního člověka je typické právě to, že neřekne vlastní názor, požadavek, přání, touhu, nebude se s vámi hádat ani diskutovat a pokud se o to přeci jen pokusí, většinou rychle ustoupí vašim argumentům. Problém je v tom, že když nám druhý člověk neřekne, co chce a po čem touží, nemůžeme to vědět. Tak se může stát, že je tento člověk nešťastný, protože se cítí nepochopený. Často se také nešťastně tváří, nicméně vy jaksi nevíte, co s tím. Často se tento problém projeví např. v sexuální oblasti, pokud spolu partneři nejsou schopni otevřeně mluvit o svých potřebách a přáních.

Ukončete ve své představě spolupráci s nerozhodným pasivním partnerem a pojďte na chvíli v představách spolupracovat s někým "akčnějším". Váš nový spolupracovník vám sdělí jasně a zřetelně, co chce, o co mu jde, jak to má vypadat, jak to bude probíhat, jaké má názory a požadavky, ale ouha, v okamžiku, kdy začnete diskutovat či rovněž něco navrhovat, může se stávat stále útočnějším a podrážděnějším. Může vás přemlouvat, horlivě argumentovat, ale taky vás může začít urážet, napadat, ponižovat a také vyhrožovat, co všechno se stane, nebude-li "po jeho". Narazili jste na člověka, chovajícího se agresivně. Často je tento člověk hlasitý a za každou cenu prosazuje své zájmy, a to i na úkor ostatních.

Ani s jedním z těchto dvou lidí se vám dobře nejedná. Jeden se ponižuje, jeden se povyšuje. Jeden "nic nechce" a druhý "chce všechno podle sebe". U prvního vás dráždí, že se chová trochu jako malé dítě a u druhého zase to, že na vás útočí a snaží se vás "zahnat do kouta". Potřebovali byste mít vedle sebe člověka, který se chová dospěle, klidně, který vám dokáže říct vlastní názor, ale i si vyslechnout ten váš, který vám sdělí svou představu, ale je ochoten o ní diskutovat, který k vám přistupuje jako k rovnocennému partnerovi a neuráží se ani kvapně neustupuje, když vidíte věci jinak. Potřebovali byste někoho, kdo vás respektuje, ale chová se zároveň tak, že můžete respektovat i vy jeho. S tímto člověkem dokážete najít nějaký "kompromis", řešení, které je přijatelné pro oba. Cítíte, že se vás tento člověk nesnaží "vmanévrovat do kouta", ale dává vám prostor. Tak nějak se s ním cítíte dobře. Tento člověk se chová asertivně.

Asertivní chování je klidné a asertivní člověk dokáže rozpoznat manipulaci a ubránit se jí. Má přiměřené sebevědomí, respektuje druhé lidi, umí jasně formulovat vlastní požadavky a přání, ale také umí přistoupit na kompromis, umí prosadit to, co je pro něj důležité, ale i ustoupit a vyhovět druhému, pokud to považuje za správné. Nesnaží se "vyřešit všechny problémy světa", ale ví, že na všechno nemusí mít odpověď, za něco (někoho) prostě není zodpovědný, má právo dělat chyby a nést jejich důsledky, ví, že může odmítnout věci, které dělat nechce a ví, že může odmítnout také dobře míněné rady a pomoc od blízkých lidí, pokud jej to omezuje. Ví, že má právo dělat nelogická rozhodnutí a není povinen je ostatním vysvětlovat (někdy je ovšem vysvětlení dobré, protože předcházíme mnoha nedorozuměním), i že může svůj názor změnit a když mu druzí vyčítají, že "včera" mluvil jinak, může jednoduše říct, že názor změnil. Asertivní člověk nežije život podle požadavků druhých, ale žije svůj vlastní život. Nenechá se natlačit ani nalákat do věcí, které dělat nechce.

Jak se nás lidé nejčastěji snaží manipulovat, abychom jim vyhověli? Někdo ze sebe udělá chudáčka a popisuje nám, co všechno nemůže a nezvládne udělat. Vyvolává v nás pocity viny a většina z nás cítí jakousi morální povinnost pomoci slabému. Jiný člověk nás tlačí do nějakých činností zastrašováním a agresí, křikem a vyhrožováním a my se podřídíme ze strachu. Někdo nás chválí a vyzdvihuje naše přednosti, co a jak skvěle umíme a na co jsme dobří a nejlepší a nenápadně na nás přesouvá úkoly, do kterých se mu samotnému nechce, nebo které by mu jiní lidé odmítli (časté chování šéfů). Další člověk nám dává najevo svou "ochranu", ale chce po nás za to, abychom za něj vykonávali různé drobné činnosti. Setkat se s tím můžeme např. v kolektivu, kde je výrazná osobnost na "naší straně", ale za to požaduje, abychom se nebavili tam s tím člověkem, nebo abychom ublížili někomu dalšímu z kolektivu. Někteří lidé nám neustále "skvěle radí" co a jak máme dělat, pomáhají nám s našimi věcmi, ačkoliv o to nestojíme a je nám to i nepříjemné. Promluví za nás s učitelem či s naším přítelem, něco nám zařídí, něco objednají, něco předjednají, na něco prostě koupí lístky a pro nás je pak obrovsky těžké jejich "laskavou péči" odmítnout. Pokud se pro nás dokonce někdo (často rodiče či partner) "obětuje" a pak nám to vyčítá, cítíme se obzvláště trapně. Nedojde nám, že to ten člověk dělal dobrovolně a teď nás citově vydírá, ale zažíváme výčitky svědomí z toho, že si nevážíme toho všeho, čeho se nám od druhého člověka dostalo. Tak občas maminky (zvláště jsou-li bez tatínků) "brání" dětem v tom, aby se odstěhovaly, aby šly studovat či pracovat do vzdálenějšího města, aby se osamostatnily, a děti to potom hodně bolí. Jsou mamince za její péči vděčné, ale také cítí, že by chtěly a potřebovaly žít svůj život.

Co z toho vyplývá? Všímejme si, s kým se nám dobře jedná, mluví, spolupracuje, kdo nás "zahání do úzkých" a kdo naopak "zalézá do ulity" a odmítá se projevit. Všímejme si svých pocitů ve chvíli, kdy nám někdo něco vyčítá, či se nás snaží do něčeho dotlačit. Samozřejmě manipulace sama o sobě není špatná. Učitel, který si dokáže získat třídu a její pozornost pro nějaký předmět ve své podstatě taky "manipuloval", stejně tak jako maminka, která udělá z úklidu hraček nějakou zajímavou hru, nebo tatínek, který "chlapsky" rozmluví synovi nějakou nebezpečnou akci. Ale cítíme-li se, že nás někdo vydírá nebo nutí proti naší vůli k něčemu negativnímu, učme se bránit. Nebojme se opakovat své odmítnutí stále dokola bez vysvětlování, omlouvání se, vymlouvání se, řekněme "ne" a jděme pryč, učme se nahlas popsat, jaké pocity v nás chování druhého člověka vyvolává, bez toho, abychom druhého uráželi nebo ponižovali. Učme se druhé chválit i pochvalu přijímat. Učme se jednat klidně a vnímat druhého jako dospělého partnera. Čím více asertivních lidí v našem okolí bude, tím nám bude líp. Čím lépe se naučíme asertivně jednat, tím budeme spokojenější a ačkoliv se v mnohém musíme, chceme a potřebujeme přizpůsobit okolí a lidem, s nimiž žijeme, budeme mít pocit, že žijeme vlastní život.

Eva Martináková

Online psycholog