Mé dítě má autismus. Jak o tom mluvit s ním, rodinou i okolím.      R. Dundon

Kniha: Mé dítě má autismus. Jak o tom mluvit s ním, rodinou a okolím. Portál, 2021

Raelene Dundon je australská psycholožka, která se ve své praxi zaměřuje především na poruchy autistického spektra, vývojová postižení, potíže s chováním u dětí, podporu dovedností v každodenním životě a ranou intervenci v rodinách. Věnuje se dlouhodobě diagnostice a psychoterapii poruch autistického spektra, pořádá semináře pro rodiče, nabízí podporu školám a třídním kolektivům a je také autorkou několika knih věnovaných autismu. (O tom, že je ve svém přístupu kreativní, svědčí např. název její knížky vydané v angličtině Výuka sociálních dovedností dětí s autismem pomocí Minecraftu: Průvodce krok za krokem). Kromě své odborné specializace je také matkou dvou autistických dětí. Tento fakt je z mého pohledu podstatný, protože díky němu autorka nepromlouvá k rodičům a rodinným příslušníkům "jen" jako nestranný odborník, ale jako rodič, kterému nejsou cizí různé emoce, pochybnosti, starosti, naděje i zklamání, popř. radosti z nenápadných pokroků, které rodičům zdravého dítěte mohou unikat.

Dundon ve své knize o cca 140 stranách pokládá různé otázky, které mohou napadat rodiče dětí s autismem, hledá na ně odpovědi, nabízí praktické tipy, jak o autismu mluvit s dítětem samotným s ohledem na jeho chápání, osobnostní vlastnosti, zvídavost i schopnost přijmout diagnózu a porozumět jí, sdílí zkušenosti z praxe s tím, proč může být dobré, aby o diagnóze věděli důležití lidé z bezprostředního okolí dítěte, ale upozorňuje i na to, jaké to může přinést problémy. Celou knížkou výrazně prostupuje myšlenka, že mozek dítěte s autismem funguje prostě jinak. Ne hůř než mozek ostatních, ale jinak. Něco dává dítěti více zabrat, ale v něčem zase vyniká. Toho by si mělo být vědomo jak dítě samotné, tak i jeho rodiče, učitelé, kamarádi apod. Dalším důrazem, na který v knížce narazíme, je to, že dítě není definováno jen autismem. Že má řadu schopností, dovedností, dalších vlastností a autismus je pouze jednou z těch částí, které utvářejí dítě jako celek. Zcela zásadní je pro dítě fakt, jak jej vnímají jeho rodiče, jak jsou sami ochotni a schopni tuto diagnózu přijmout.

Kromě povzbuzení a konkrétních doporučení pro rodiče obsahuje knížka Dundonové i krátké a dobře zvolené příběhy ze života, příklady rozhovorů a různých postupů či pracovní listy v závěru knihy, které mohou být užitečné jak pro rodiče samotné, tak také pro učitele, psychology, speciální pedagogy, asistenty pedagoga apod. Autorka nabízí čtenářům jak prázdné pracovní listy, tak i ukázky, jak je možné je vyplnit. Seznam doporučených knih, videí a webových stránek přehledně a pečlivě rozčlenila pro různé zájmové a věkové skupiny. 15. kapitola je věnována řešení vybraných problémů, s nimiž se rodiče autistických dětí setkávají (např. nevhodné připomínky rodiny či okolí, neshoda mezi partnery ohledně sdílení diagnózy s okolím, nevstřícný učitel apod.). Jako psycholog bych knížku rozhodně doporučila rodičům, kteří se nově dozvěděli o diagnóze svého dítěte, vyrovnávají se s ní a přemýšlejí, jak o ní mluvit s vlastními dětmi i okolím. Doporučila bych ji také učitelům a vychovatelům, kteří pracují s dětmi s lehčí formou PAS, a to především proto, že je srozumitelná a propojuje laskavost a porozumění se zkušeností a praktickými tipy a postupy.

                                                                                                                                    Mgr. et Mgr. Eva Martináková