Mýty a fakta o autismu. Michal Hrdlička

Kniha: Mýty a fakta o autismu. Portál, 2020

Pokud jste rodiči, prarodiči, příbuznými, učiteli či přáteli někoho s poruchou autistického spektra, studenty psychologie, pedagogiky, medicíny, sociální práce či odborníky v těchto oborech nebo vás téma autismu prostě jen tak zajímá, neměla by vám knížka Mýty a fakta o autismu uniknout. Proč? Protože se srozumitelně, stručně, a přesto odborně zabývá mnoha otázkami, které si lidé ve spojitosti s autismem kladou. Na rozdíl od mnoha nepodložených informací a spekulací, které kolují ve společnosti, jsou tvrzení, která nám autor předkládá, podložena výzkumy a mnohaletou praxí. Prof. Michal Hrdlička vystudoval lékařskou fakultu MU v Brně a v současné době je přednostou Dětské psychiatrické kliniky FN Motol. Je autorem řady odborných článků, editorem učebnice Dětská a adolescentní psychiatrie či spoluautorem knihy Dětský autismus (Portál, 2014), ale hlavně odborníkem, který se tématu autismu dlouhodobě věnuje a sbírá zkušenosti z praxe jak u nás, tak i v zahraničí v rámci řady studijních pobytů. Jelikož jde o odborníka, dostávají se ke čtenářům vědecky i praxí podložené informace, které jsou navíc díky jeho schopnosti srozumitelně formulovat dobře uchopitelné i pro širokou veřejnost.

Knížka Mýty a fakta o autismu je rozčleněna do 39 kratších kapitol, v nichž je čtenář seznámen s historií spojenou s diagnózou autismu a následně konfrontován s řadou otázek, které v souvislosti s touto diagnózou vyvstávají. Autor nám vysvětluje, proč narůstá počet případů autismu, jakou to má spojitost s používáním internetu, zda je možné se z autismu vyléčit a zda je způsoben výchovou (zde překvapivě upozorňuje na tzv. "postinstitucionální autistický syndrom"), popisuje nejnovější zjištění ohledně autismu a předčasně narozených dětí, věnuje se fenoménu autistické regrese (návrat na nižší vývojový stupeň), otázce, zda je možné autismus získat v dospělosti, vývoji autistického mozku, skrytým schopnostem lidí s poruchami autistického spektra (dále jen PAS), rozporům v lékařské klasifikaci poruch, rozdílu mezi Aspergerovým syndromem a vysokofunkčním autismem, ale nevyhýbá se ani tématu očkování, sebepoškozování a sebezraňování u autistů či dalším diagnózám, s nimiž se u PAS častěji setkáváme a také diferencionální diagnostice, díky níž je možné odlišit PAS od jiných poruch s podobnými projevy.

Obzvlášť pro rodiče a blízké osoby je zde hezky a srozumitelně popsáno působení jednotlivých léků, které mohou ovlivňovat určité symptomy u PAS a osobně je mi sympatické i představení vybraných osobností, které se zasloužily o to, že je tématu PAS věnována i v ČR stále větší pozornost, a které stály mnohdy bez systematické podpory na počátku budování center či oddělení, které se diagnostice a léčbě autismu dodnes věnují. Poté, co je krátce představí, pokládá každé z nich několik otázek. Není pochyb o tom, že jak autorovi samotnému tak i zmíněným odborníkům (a nejen jim) vděčíme za mnohé, co souvisí s diagnostikou autismu, s výzkumy v této oblasti, rozvojem léčby i šíření důležitých informací ve společnosti a v neposlední řadě i s podporou rodin, učitelů apod. V knize jsou průběžně zmiňovány a kriticky porovnávány výsledky řady výzkumů a je možno dobře odlišit, kdy autor překládá ověřené poznatky a kdy seznamuje čtenáře s krátkodobými nadějemi či určitými domněnkami a oblastmi, které si zasluhují další zkoumání. Zajímavá je i kapitola věnovaná autobiografiím lidí s autismem, v níž autor představuje několik knih o autismu od autistů a v několika větách přitom shrnuje, na co se v nich autor hlavně zaměřuje a čím mohou být pro čtenáře přínosné. Koho zajímají autentické výpovědi autistů, získá několik tipů na další literaturu. Na to, že má knížka 184 stran je v ní opravdu pořádná dávka užitečných informací a cenné je na ní především to, co jsem zmínila již v úvodu. Totiž že je navzdory odbornosti autora čtivá a srozumitelná.

                                                                                                                 Mgr. et Mgr. Eva Martináková