Nenávidím tě, neopouštěj mě! Zvládání hraniční poruchy osobnosti. Jerold J. Kreisman, Hal Straus
Kniha: Nenávidím tě, neopouštěj mě!
Zvládání hraniční poruchy osobnosti. Portál, 2017
Autory knihy s poutavým názvem Nenávidím tě, neopouštěj mě! jsou Jerold Kreisman, americký psychiatr a psychoterapeut, věnující se ve své praxi mimo jiné pacientům s hraniční poruchou osobnosti a publicista Hal Straus. Hlavně první z výše jmenovaných autorů je svou profesní orientací a řadou zkušeností z praxe de facto předurčen k tomu, aby seznamoval širší laickou veřejnost i samotné pacienty a jejich blízké s odbornými poznatky, týkajícími se psychických poruch. Publikace s výstižným názvem I hate you, don´t leave me, jež vyšla v nakladatelství Portál v překladu s názvem Nenávidím tě, neopouštěj mě!, je věnována hraniční poruše osobnosti (dále jen HPO). Jde o poruchu, při níž je jedinec plný vnitřních rozporů a obdobně rozporuplné, nepředvídatelné a nestálé jsou také jeho reakce vůči okolí.
V knize o rozsahu zhruba 270 stran se autoři snažili popsat jak vnitřní prožívání člověka s HPO, tak také pocity, které tento jedinec záměrně či bezděčně vyvolává u lidí, s nimiž se setkává. Vycházejí ze čtvrté verze Diagnostického a statistického manuálu americké psychiatrické asociace (DSM - IV) a popisují symptomy této HPO. (V České republice bývá tato porucha diagnostikována na základě Mezinárodní klasifikace nemocí, kde se uvádí jako Emočně nestabilní porucha osobnosti - hraniční typ). Na konkrétních kazuistikách a příbězích klientů autoři ukazují, jak rozporuplně vnímá tzv. "hraničář" sám sebe a jak rozkolísaná je jeho identita. Okouzlující a roztomilá bytost se dokáže během krátké chvíle změnit v manipulativní a nepřátelskou bytost, dobrá matka a manželka má náhle nutkavou potřebu vyjadřovat se a chovat jako děvka. Řadu lidí s HPO doprovází pocit, že žijí v přetvářce, kterou jejich okolí každou chvíli musí odhalit. Touží po blízkosti druhých, ale jakmile ji zakusí, sami utíkají, nebo druhé lidi od sebe odhánějí. Nestálost je jedním z charakteristických znaků této poruchy. HPO je podle autorů jednou z nejrozšířenějších poruch osobnosti a v mnoha případech nebývá diagnostikována, jelikož se jedná o poměrně novou diagnózu.
Čtenář se v prvních dvou kapitolách seznamuje s tím, jaké doprovodné psychické poruchy bývají časté a se stanovováním diagnózy na základě devíti hlavních kritérií, mezi něž patří např. zoufalá snaha vyhnout se opuštění, nestabilní mezilidské vztahy, chybějící vědomí vlastní identity, sebepoškozující jednání, sebevražedná gesta, chronický pocit prázdnoty apod. Prostor je zde věnován různým aspektům života hraničáře a nechybí ani srovnání s jinými poruchami osobnosti a dalšími duševními poruchami. Třetí kapitola přináší hlubší zamyšlení nad tím, co vznik HPO ovlivňuje a představuje různé teorie vzniku HPO. Zmíněny jsou zde vlivy původní rodiny, genetické a neurobiologické kořeny, i možný dopad prožitých traumat.
Velmi zajímavá je čtvrtá kapitola, v níž se autoři přesouvají od terapeutického pohledu do sociálně-filozofických úvah ohledně současné americké společnosti, kterou označují za "hraniční". Upozorňují na fakt, že se v americké společnosti rozpadá struktura, mění se zažité role a vzorce chování jednotlivých pohlaví, ztrácí se kontakt s minulostí i ukotvenost ve zvycích a kultura je oddělena od budoucnosti. S důrazem na individualitu a rozvoj sociálních sítí se vytrácí skutečná sociální interakce a nastupuje hluboce zakořeněná samota. Podle Kreismana a Strause je hraniční syndrom přirozenou reakcí na tyto novodobé druhy stresu. Odvolávají se na řadu výzkumů a statistik, jimiž své úvahy dokládají, i když některé z nich není možné označit za reprezentativní.
V páté a šesté kapitole se opět navracejí k HPO jakožto syndromu, který postihuje konkrétního jednotlivce a věnují se popisu způsobu, jak je možné s "hraničářem" co nejúčinněji komunikovat. Čtenář se na tomto místě seznámí se systémem SET-UP, jež se vyvinul jako strukturovaný rámec krizové komunikace s hraničářem. Obsahuje složky "SET" - support (podpora), empathy (empatie) a truth (pravda) a klade důraz na to, že v průběhu celé komunikace je třeba zdůrazňovat fakt, že za svůj život je za všech okolností zodpovědný hlavně "hraničář" sám, a to navzdory tomu, že se často snaží působit jako oběť, aby si zajistil možnost manipulovat s druhými a vynucovat si jejich podporu. I tato kapitola obsahuje řadu příběhů ze života "hraničářů", takže je i přes odbornější teorii čtivá a srozumitelná i pro laiky. Přínosné mohou být také praktické rady týkající se toho, jak zvládat různé projevy HPO, mezi něž patří např. náhlý výbuch hněvu, změny nálad, impulzivita apod.
Sedmá až desátá kapitola je věnována léčbě HPO, terapeutickým přístupům a postupům, které se ukázaly jako účinné, i těm, jimž je lepší se vyhnout, ale také farmakologické léčbě, významu psychoedukace a důvěry ve zlepšení a pozitivní vývoj. Následují dva dodatky, týkající se klasifikace DSM - IV a vývoji názorů na HPO.
Shrnu-li vlastní dojmy z knihy, musím říct, že ač se mi místy jevila příliš "rozvláčná" a napadaly mě myšlenky, že bych uvítala méně textu a více stručně sdělených praktických informací, našla jsem v ní řadu postřehů, myšlenek i tipů, které považuji za přínosné jak pro odborníky, tak i pro rodinné příslušníky a lidi, kteří mají někoho s HPO ve svém blízkém okolí a také pro "hraničáře" samotné. Určité pasáže jsou zajímavé spíše pro terapeuty, psychology a psychiatry, ale je zde také řada vysvětlení a tipů, jež mohou pomoci lidem v okolí "hraničáře" pochopit jeho pocity a chování a napomoci tak vzájemné komunikaci i získání potřebného odstupu. I když se autoři zaměřují na americkou společnost a její současný stav, jsem přesvědčená o tom, že většina postřehů, jež nám předkládají, je aktuální i pro nás.
Mgr. et Mgr. Eva Martináková