Nesmělost. Philip G. Zimbardo
Kniha: Nesmělost. Portál, 2021
"Existují určití nesmělí lidé, kteří mají chuť i vědomosti k tomu, aby něco konkrétního podnikli, ale nedokážou se k tomu přimět." ... "Nedokážou jednat, protože jim v tom brání vnitřní příkazy dozorčího já: ,Zesměšníš se, lidé se ti budou smát, tohle není to správné místo, nedovolím ti být spontánní, nezvedej ruku, nehlas se jako dobrovolník, netanči, nezpívej, neupozorňuj na sebe, v bezpečí zůstaneš jedině tehdy, když tě nebude vidět ani slyšet.´ A vězeň uvnitř se rozhodne, že nebude riskovat nebezpečnou svobodu spontánního života, a pokorně se přizpůsobí".
To bylo pár slov z úvodu knihy Philipa Zimbarda, významného amerického sociálního psychologa. Pokud se v těchto slovech poznáváte, popř. v nich poznáváte své klienty, žáky, podřízené, přátele či příbuzné, je pravděpodobné, že vás poznatky Zimbarda a jeho spolupracovníků zaujmou a případně i motivují ke změně. Cílem publikace je dle autora přinést lidem užitečné informace i praktické nástroje, jež jim mají pomoci zvládat nesmělost. První část knihy je zaměřena na podrobné a promyšlené vysvětlení a popis toho, co nesmělost vlastně je, z čeho pramení, co na ni má vliv a na co má v našich životech vliv ona sama, ačkoliv je dle autora nemožné ji "ohraničit" jednoduchou definicí. Věnuje se zde i různým psychologickým směrům a jejich pohledu na to, co můžeme označit jako nesmělost či ostýchavost. V druhé části knihy předkládá Zimbardo čtenáři velké množství postupů a rad, jak se s nesmělostí vypořádat, jak trénovat nové způsoby chování, získat potřebnou sebejistotu, jak změnit pohled na sebe samého a přestat sám sebe "nálepkovat" jako nesmělého člověka. Tím ovšem autor nekončí a přichází ještě se závěrečnou kapitolou, v níž se zamýšlí nad společností a kulturou, která má vliv na utváření společenských hodnot a přispívá velmi výrazně k formování jedinců mimo jiné právě v oblasti nesmělosti, což úzce souvisí s důrazem na upřednostňování blaha skupiny před individualismem. Sám tuto kapitolu označuje za provokativní, jelikož si uvědomuje, že představa, že je možné působit na celý společenský systém a měnit tzv. "kulturní programování", je velmi odvážná. Nicméně on sám vnímá tuto snahu jako efektivnější než pouhou léčbu symptomů nesmělosti u jednotlivců.
Stejně tak jako se Zimbardo v minulosti pouštěl s vysokým nasazením do poznávání témat, která jej zaujala, je i tady, u tématu nesmělosti, opět vidět vysoké pracovní nasazení jej samotného i jeho spolupracovníků. Kniha čerpá z velkého množství odborné literatury i výzkumů provedených v různých zemích světa s cílem zmapovat nejen výskyt nesmělých jedinců v populaci, ale také případné vlivy společenského uspořádání a hodnot na prožívání jedince. Ze získaných dat čerpá v průběhu celé knihy a některá z nich přehledně shrnuje i v tabulkách. Jak teoretické poznatky, tak výsledky výzkumu jsou sdělovány srozumitelně a poměrně jednoduše, takže nejsou určeny pouze odborníkům, ale také laikům, které téma nesmělosti zajímá. Přínosem jsou také tipy z praxe, jak je možné nesmělost zvládat, přičemž autor nečerpá jen z vlastních zkušeností, ale také ze zkušeností dalších institucí, jež se tomuto tématu věnují. K dobrému čtení přispívají krátké příběhy, jimiž je text proložen i zajímavé podněty k přemýšlení, týkající se např. toho, jak zvýšená mobilita (stěhování, změna bydliště, práce, školy...) ovlivňuje náš pocit jistoty, příslušnost k určitým skupinám, do jaké míry se liší prožívání člověka, který sám sebe označuje jako nesmělého od prožívání člověka ve stejné situaci, který se za nesmělého nepovažuje, a dále pak otázka, proč spolu nekorelují odhady učitelů o počtu (a jménech) nesmělých dětí ve třídě s tím, kolik dětí se za nesmělé samo považuje. Mnoho čtenářů nepochybně potěší i rozhovory s významnými osobnostmi, které popisují, kolik nepříjemných pocitů, pochybností a sebezapření stojí za jejich zdánlivě uvolněnými výstupy v médiích.
Publikace Nesmělost může oslovit výrazně motivovaného člověka, který se rozhodl změnit své prožívání a chování v kontaktu s druhými lidmi, a kromě toho ji považuji za dobrý zdroj informací a podnětů k psychoterapeutickým úvahám, a to zvláště pro práci s dospívajícími a dospělými jedinci, kteří vlastní nesmělost vnímají jako problém, jež výrazně omezuje jejich životní spokojenost.
Mgr. et Mgr. Eva Martináková