O sebedůvěře
Pochybujete o svých schopnostech? Nedělejte to...
Mnoho z nás si pečlivě "pěstuje" pocit, že nejsme o nic horší, než ostatní, protože se snažíme doma i v práci či škole, děláme, co můžeme, vědomě nikoho neohrožujeme, účastníme se dobročinných sbírek, máme řádku morálních zásad, rychlost překračujeme minimálně, jsme tady pro své přátele, když nás potřebují apod. Když ale jde o to, udělat nějaký větší, odvážnější krok, někam se postavit, něco říkat, něco zvládnout, naše vlastní sebe-hodnocení se často jako mávnutím kouzelného proutku mění. Objeví se pochybnosti, strach či obavy, nevěříme si, přepadne nás tréma či úzkost a můžeme mít pocit, že na to "nemáme".
Když se pozorně podíváme kolem sebe, zjistíme ovšem, že zodpovědné funkce a vyšší pozice v našich zaměstnáních, úřadech, spolcích, médiích, klubech a partách nebývají často obsazovány těmi nejschopnějšími, nejchytřejšími a morálně nejčistšími jedinci. Často nad námi nejsou lidé, kteří by byli výrazně "lepší" a často tito lidé nejsou ani nadanější, zkušenější či vzdělanější, než my sami. Co je tedy tím "tajemstvím", že "oni" to dokáží, nebo se o to alespoň pokusí a "my" ne?
Sebe-důvěra. Důvěra v sebe sama, v to, že nemusím být dokonalý, ale obdarování či vlastnosti, které mám, mi mohou stačit a dají se dále rozvíjet. Lidé, kteří udělají velký krok, nebo se pustí do rizika v pozici, která je druhým lidem na očích a bývá spojena s kritikou a bedlivým sledováním, nečekají, až budou nejlepší, nejschopnější, nejzkušenější, nejvzdělanější, morálně nejvíce na výši a okolí je "vynese" k nějaké důležitější činnosti. Oni vědí o svých hranicích a nedostatcích, ale věří sami sobě. Věří tomu, že to mohou zvládnout. Věří, že když to zvládají jiní, mohou oni také. Věří, že to jde, věří těm svým schopnostem, které mají. (Ponechme na chvíli stranou, že někteří lidé naopak věří žel i těm svým schopnostem, které nemají, a prospěl by jim článeček o pokoře).
Každý z nás má řádku dobrých vlastností, nebo schopností, které může využít, které může "nabídnout". Každý z nás je originál. Někdo dokáže ostatní rozesmát, někdo povzbudit, někdo vyslechnout, někdo zorganizovat, někdo rozhýbat, někdo rozezpívat, někdo něco naučit, někdo utišit, někdo vyhecovat, někdo něco natrénovat, někdo přivést k zamyšlení, někdo nakrmit, někdo ošatit, někdo ohřát nebo pohladit, někdo nechá druhé vedle sebe vyniknout, někdo v nich rozdmýchává všechny dobré vlastnosti. Někdo dává klid, někdo vzrušení, někdo vycítí, kdy nechat druhé na pokoji. Každý z nás něco má, každý z nás něco nese, každý může něco dělat, něco dávat, někde být. Není třeba mít strach. Svět patří každému z nás stejně, každý sem "bez ničeho přišel" a "bez ničeho odchází".
Pokud máte pocit, že vám něco jde, že vás něco láká a rádi byste to zkusili, seberte odvahu. Většinou nejde o fatální rozhodnutí, takže je stále cesta zpátky, když to nebude fungovat. Nenechte se zbytečně odradit, pokud máte pocit, že jste v něčem dobří. Ani tím, že sami sebe budete "shazovat", ani tím, že budete příliš poslouchat druhé lidi, kteří vás budou odrazovat. Zamyslete se nad tím, co vám říkají, ale nenechte je řídit svůj život. Často nejvíce kritizují ti, kterým chybí odvaha se do něčeho samostatně pustit. Kritici budou kolem vás vždycky, tak jim nedávejte zbytečně moc prostoru ve svých myšlenkách a emocích. Žijete svůj život a je škoda jej prožít v koutku s nenaplněnými sny a v sebepodceňování. Není nutné být nejlepší, dovolte si chybovat i pochybovat, je to lidské a přirozené. Ale nenechte si tím "sešněrovat život".
Myslete na to, že první krok stojí na vaší sebedůvěře :-)
Mgr. et Mgr. Eva Martináková
Online psycholog