O životní rovnováze
Jak se navzájem ovlivňuje naše tělo, psychika, vztahy a spiritualita
Váš dnešní den možná právě začíná, možná končí anebo máte část za sebou a část ještě před sebou. Možná to je či bude den plný smíchu, radosti, hezkých setkání, vydařené práce, chuti se něčemu věnovat, nebo je to alespoň poklidný den, který plyne jako potůček a přináší jen pocit, že je všechno jak má být, svět se točí a nic mimořádného se neděje. Z takových dnů máme radost, jsme za ně vděčni, nebo si jejich skrytá pohlazení ani neuvědomujeme, protože je prostě prožíváme a moc nepřemýšlíme.
Někteří z nás vstávají po probdělé noci, v hlavě nám doznívá večerní úzkost, hádka, obavy či strach, nebo za sebou máme nepříjemné rozhovory, smutná setkání plná neporozumění, zraňujících slov či zraňujícího chování, před sebou něco, z čeho máme obavy, na co se netěšíme, co nás trápí. Někdy víme, že je to jakási přechodná "nevrlost", někdy víme, že procházíme obdobím smutku, samoty, zklamání, bolesti, obav či strachu, které je delší a není možné se z něj jednoduše vyspat ani vypovídat. Víme, že si ho musíme "odžít" a možná se obáváme, jak to (sami) uneseme a zvládneme.
Ve smutných dnech si lidé možná ne snadněji, ale určitě častěji nacházejí svou cestičku k psychologovi, aby se mu svěřili se svými pocity, starostmi, obavami, se strachem či bezradností, aby si urovnali myšlenky, vyslechli pohled někoho jiného, načerpali povzbuzení, uklidnění a někdy i praktické rady, jak situaci zvládnout, jak ji řešit, nebo jak ji unést a vydržet, když potřebné změny nejsou z různých důvodů možné. Zdánlivě si povídáme o psychice, uvolňují se emoce, hledají se cesty či opora. Někdy ale zaměření pouze na psychiku není tím "pravým". Existují i jiné cesty.
Zkuste si představit židli, která má 4 nohy:
První noha je tvořena naším TĚLEM - hormony, zdravím či nemocí, tím, jak vypadáme, kolik nám je let, jak se chováme apod. Druhá noha je naší PSYCHIKOU, tím, co prožíváme, jak myslíme, jak vnímáme své okolí, jakou máme paměť, rozumové schopnosti, temperament apod. Třetí noha je SOCIÁLNÍ a je tvořena našimi VZTAHY S DRUHÝMI LIDMI. Tím, jestli jsme sami, jestli máme přátele, oporu, nebo jestli nám někdo třeba ubližuje. Čtvrtá, poslední noha, je SEBEPŘESAHOVÁ, nebo chcete-li - SPIRITUÁLNÍ. V té je naše přesvědčení či pochybnosti o tom, jaký má náš život a život na Zemi celkově smysl, naše víra, naše životní směřování, naše hodnoty, na kterých nám záleží.
Zkuste si představit, že se s jednou nohou židle něco stane, nalomí se, popř. se úplně zlomí, je kratší. Celá židle se nakloní, ztrácí obvyklou rovnováhu. Tři ostatní nohy, pokud jsou v pořádku, jsou dost pevné na to, aby nás udržely, aby člověk s trochou obezřetnosti mohl na židli opatrně sedět. Jen se nesmí v tu chvíli spolehnout na nalomenou či zlomenou nohu a naklonit se směrem, kde původně byla. Teď si zkuste představit, že se nalomí či zkrátí nohy dvě. To už je problém, tady už je stabilita pryč, tady hrozí člověku pád, rovnováha se ztrácí.
Proč píšu o židlích? Asi už tušíte. Možná, že v poslední době dostala nějakou "ránu" vaše biologická složka, vaše tělo. Může jít o úraz, nemoc, zranění, stárnutí, změnu, která vás trápí apod. Pokud jste v dobré psychické kondici, zvládáte to, smějete se, perete se s tím a jste přesvědčeni vnitřně o tom, že to jde zvládnout, k tomu máte dobré vztahy a lidi, kteří vás ve vaší situaci podrží a podpoří a navíc vaše nemoc nepodlomila, ale třeba i posílila vaše pozitivní přesvědčení o světě, vašem životě a vašem poslání, zvládáte to a pravděpodobně je to dokonce zkušenost, která vás posílí. Je ale také možné, že problémy vašeho těla vedou k tomu, že jste smutní, zoufalí, vzteklí, nešťastní, depresivní, ustrašení (psychika), že se odtáhnete od přátel a blízkých, protože je nechcete trápit, nebo máte pocit, že vás nemohou pochopit (sociální složka) a možná se v duchu "dohadujete" i s Bohem či osudem, popř. začnete pochybovat o smyslu bytí a žití. A to už si asi uvědomujete, že prožíváte vážnou krizi.
Nejde vždy jen o tělo, nemoc, změny, úraz apod. Když se nám rozpadne důležitý vztah (ránu dostane sociální - vztahová složka), ovlivní to naše tělo (nespíme, buší nám srdce, zvracíme...), naši psychiku (jsme smutní, depresivní, podceňujeme se, obviňujeme se...) i naši sebepřesahovou složku (pochybnosti o smyslu života, vlastní práce, dosavadních snah...). Změna v jedné složce nutně zasáhne i ty ostatní. Onemocníme-li psychicky či prožijeme trauma, ovlivní to opět naše tělo, naše vztahy i náš celkový pohled na svět.
To, co jste si právě přečetli, ale taky znamená, že když máme problém v jedné složce, se kterým "nedokážeme hnout" - prostě tady je a nedá se z minuty na minutu, ze dne na den a třeba nikdy zcela změnit, můžeme tuto svou "nemocnou" složku ovlivnit tím, že se zaměříme na ty 3 ostatní. Praktický příklad si hned ukážeme. Pokud za sebou máme smutný, nečekaný, či bolestivý rozchod nebo rozvod, nemusí být někdy dobrou cestou to, že se co nejvíce zaměříme na své pocity smutku, bolesti, zklamání, obav a snažíme se je překonat, změnit, odstranit... Může být dobré si o nich povídat, svěřit se, ale ony tím nezmizí, víme, že si je budeme muset "odžít". Co nám ovšem může pomoci, je péče o naše tělo, která nám bude dělat dobře. Někdo začne běhat, cvičit, lépe jíst, někdo začne chodit do sauny, k holičce, do posilovny... Taky nám mohou pomoci vztahy s druhými lidmi, které máme. Když nejdeme na výlet sami, je to veselejší. Pomůže nám společnost, možnost si popovídat, pomůže nám, když si uvědomíme, že máme kolem sebe lidi (nebo alespoň jednoho člověka), kterým na nás záleží, kteří při nás stojí a jsou ochotni nás vyslechnout, vcítit se do nás, nebo nám prakticky pomoci. A konečně můžeme zapracovat i na té poslední, sebe-přesahové složce. Věnovat se relaxaci, pomoci potřebným, modlitbě, meditaci, něčemu, co považujeme za smysluplné.
Takto bychom mohli pokračovat dál v příkladech, ale pořád jsou to jen příklady, určité obrazy. Co je důležité, je fakt, že jaké lidé v sobě máme všechny 4 výše zmíněné složky, všechny 4 složky spolu souvisejí, jedna druhou ovlivňují a negativní změny v jedné z nich ovlivní i ty ostatní, stejně tak jako změny pozitivní. Když zažíváte něco, co nemůžete změnit, zamyslete se nad tím, ve které složce je problém a pokuste se pozitivně rozvíjet ty zbývající. Věřím tomu, že se vám v mnoha případech uleví. Kromě toho, co vám chybí, je toho ještě hodně, co máte, co vám zbývá, s čím se dá počítat, na čem se dá stavět. Odžijte si svůj smutek, ale zkuste taky hledat to pozitivní. Někdy nám pomůže trochu "poodstoupit" od sebe samého a situace, kterou prožíváme a podívat se na svůj život jaksi komplexněji. Neříkám, že se tím všechno změní nebo vyřeší, neříkám, že je to jednoduché a neříkám, že to vždycky sama dokážu. Ale věřím tomu, že to některým z vás v určitých situacích, kterými procházíte, může alespoň trochu pomoci. A pokud ne vám, třeba vás napadne člověk, pro kterého by mohlo být toto povídání alespoň malým přínosem. V případě, že nechce jít za psychologem, půjčíte mu vlastně "kousek psychologa" domů. :-)
Mgr. et Mgr. Eva Martináková Online psycholog