Poruchy osobnosti v 21. století. Diagnostika v teorii a praxi. Karel D. Riegel, Kamil Kalina, Ondřej Pěč

Kniha: Poruchy osobnosti v 21. století. Diagnostika v teorii a praxi. Portál, 2020

Na vzniku této kolektivní monografie, zaměřené na poruchy osobnosti, se podíleli tři zkušení odborníci, a to Mgr. Bc. Karel D. Riegel, Ph.D., který se jako psycholog, TFP terapeut a vysokoškolský pedagog zaměřuje mimo jiné na poruchy osobnosti a závislosti, dále Doc. MUDr PhDr. Kamil Kalina, CSc., EMPH, psychiatr, ředitel sdružení SANANIM, který rovněž působí jako psychoterapeut a vysokoškolský pedagog, a do třetice MUDr. Ondřej Pěč, Ph.D., taktéž psychiatr a vysokoškolský pedagog se zaměřením na psychoanalýzu. Třetí z autorů je navíc ředitelem Psychoterapeutické a psychosomatické kliniky ESET. Všichni tři autoři této monografie se dlouhodobě aktivně věnují publikování, přednášení a jsou aktivně zapojeni v řadě organizací, sdružujících odborníky v oblasti péče o duševní zdraví. Jde tudíž o odborníky z praxe, kteří mají navíc zkušenosti s předáváním získaných poznatků posluchačům jak na konferencích, tak také ve vysokoškolských aulách, což se kladně projevilo ve srozumitelnosti nově vydané kolektivní monografie Poruchy osobnosti v 21. století. V dalším textu si dovolím upustit od titulování všech jmenovaných, což nesouvisí s nedostatkem úcty, ale se zjednodušením textu pro čtenáře.

Kniha o 238 stranách začíná anglickým shrnutím, seznamem použitých zkratek, předmluvou Zdeňka Bolelouckého, předmluvou autorů a poděkováním. Následně je rozčleněna do tří hlavních oddílů. V prvním oddíle se autoři Karel D. Riegel a Ondřej Pěč zaměřují na teorie diagnostiky poruch osobnosti (dále jen PO), a to na psychodynamickou, psychiatrickou a psychostrukturální a v závěru čtenářům přiblíží také neurobiologické aspekty PO. Čtenář je seznámen s hlavními tendencemi psychodynamické diagnostiky, spjatými s konceptualizací a modelem objektních vztahů, jsou zde vymezeny a popsány hlavní pojmy, modely a přístupy významných psychoanalytiků (Freud, Reich, Erikson, Fromm, Freudová, Kleinová, Kernberg a další). Psychoanalytické názory na vznik a symptomy poruch při utváření osobnosti jsou porovnávány s přístupy v různých edicích DSM a nechybí ani příklady z praxe a odkazy na další literaturu. V kapitole věnované psychiatrické diagnostice PO je vysvětlen rozdíl mezi deskriptivním a kategoriálním přístupem k diagnóze PO, najdeme zde srovnání DSM-III a MKN-10 a nechybí ani pro praxi velmi cenné postřehy z oblasti diferenciální diagnostiky, která je (nejen) v případě PO velmi důležitá, má zásadní vliv na správnou volbu léčby i její výsledky a bývá nezřídka žel "kamenem úrazu" v odborném přístupu k lidem s PO. Čtenář je zde seznámen také s DSM-5 a jeho alternativním modelem pro poruchy osobnosti (AMPO), kterým byl rozšířen původní kategoriální systém diagnostiky PO. Autoři nám představují Škálu úrovní osobnostní funkční schopnosti (LPFS) a Osobnostní inventář pro DSM-5. Kromě toho představují čtenářům změny, které budou zahrnuty do 11. revize MKN v oblasti PO a odborně je komentují. V kapitole zaměřené na psychostrukturální diagnostiku se zaměřují mimo jiné na Kernbergův model teorie objektních vztahů, věnují se konstruktu "osobnost", znakům normální organizace osobnosti, úrovni obranných mechanismů i úrovni organizace osobnosti. Představují čtenářům cyklus průběhu tzv. Strukturálního rozhovoru a další diagnostické nástroje a v závěru se věnují otázce, zda stanovovat diagnózu PO v adolescenci. V kapitole věnované neurobiologickým aspektům PO popisují změny v mozku, ke kterým dochází u různých poruch, neurálním korelátům psychické změny v průběhu psychoterapie a věnují se i důležitosti regulačního systému vztahové vazby.

Druhý oddíl knihy, jehož autorem je Kamil Kalina, je věnován vztahům mezi PO, závislostními poruchami a poruchami příjmu potravy (dále jen PPP) a je také velmi zajímavý. Autor se zde věnuje tzv. "duálním poruchám", jejichž výskyt podle řady studií stoupá, a to nejen v Evropě, rozebírá podrobně jejich etiologii, výskyt a klade si i otázku, proč lidé opakovaně užívají návykové látky. Provádí čtenáře různými pohledy na tuto problematiku - psychoanalytickými a psychodynamickými (např. teorie z egopsychologického období, teorie zamrzlých emocí, teorie mentalizace a další). Kapitola věnovaná organizaci osobnosti a PO se zaměřují na koncept McWilliamsové, věnované vývojovým úrovním osobnostní organizace (neurotická až zdravá, hraniční, psychotická), dále pak vlivu rodiny na vývoj osobnosti, typům osobnosti a stupňům vývoje a také tomu, jakou funkci u určitého typu poruchy může mít návyková látka. Následující kapitola se zaměřuje na otázku, zda jsou PPP kvazi-závislostními poruchami, věnuje se duálním poruchám u PPP a hledá shody a rozdíly mezi závislostními poruchami a PPP, včetně posouzení, nakolik PPP naplňují jednotlivá diagnostická kritéria závislosti podle MKN-10. Poté přichází kapitola, při níž se autor zaměřuje na PO u PPP a popisuje možné vývojové vlivy či společné kořeny obou poruch.

Třetí oddíl knihy autora Karla D. Riegla je věnován praxi diagnostiky PO. Začíná úvahou o trojdimenzionálním pojetí diagnostiky a pokračuje kapitolou o dimenzionální diagnostice poruch osobnosti v adiktologii, a to velmi prakticky. Představuje čtenáři postup při volbě diagnostických metod a krok za krokem nám ukazuje jejich využití v rámci konkrétní případové studie, a to včetně diagnostických a diferenciálnědiagnostických úvah, což je velmi zajímavé a věřím, že i prakticky cenné. Velmi oceňuji taky kapitolu věnovanou sdělování diagnózy PO a plánování terapie, protože osobně tento krok považuji za stejně důležitý, jako samotné určení diagnózy. Autor nás i tímto provede velmi prakticky, krok za krokem, a to opět pomocí konkrétní případové studie. V závěru pak shrnuje přínos dimenzionální diagnostiky pro klinickou praxi. Následuje doslov a velmi dobře zpracované poznámky, které usnadní porozumění textu a nabízejí další odkazy či souvislosti, a to včetně odkazů na konkrétní diagnostické nástroje v češtině.

Kniha Poruchy osobnosti v 21. století je určena psychologům, psychiatrům, psychoterapeutům a studentům těchto oborů, je psána odborně a předpokládá alespoň základní orientaci v nejznámějších psychologických teoriích a směrech, ale přesto je srozumitelná, velmi dobře strukturovaná a výborně propojuje teoretické modely a úvahy s praxí a výzkumnými poznatky, přehledně porovnává a vysvětluje důrazy v různých edicích DSM a MKN a je nepochybně přínosná také pro klinickou praxi.

Mgr. et Mgr. Eva Martináková