Příběhy z pohovky. Psychoterapie v komiksu. Philippa Perry

Kniha: Příběhy z pohovky. Psychoterapie v komiksu. Portál, 2022

Originální, provokativní a inspirativní. Toto vyjádření bych použila, kdybych měla své dojmy z knížky shrnout ve třech slovech. Komiks, nad nímž budete přemýšlet, usmívat se, ale taky možná kroutit hlavou a klást si řadu otázek. Za mě osobně knížka, kterou jsem si pročetla dvakrát po sobě, což je u mě neobvyklé. Při prvním čtení jsem sledovala více dějovou linku a podruhé se ponořila do toho, co se dělo kolem samotného příběhu, hlouběji, v myšlenkách dvou hlavních protagonistů - psychoterapeutky Pat a jejího klienta, úspěšného advokáta Jamese. A právě možnost číst tuto knížku jaksi "víceúrovňově" je tím, co ji činí tak zajímavou. Jinak ji budou vnímat lidé, kteří jsou v rámci psychoterapie v roli klienta či se zajímají o psychologická témata a jinak psychoterapeuti samotní. Obě strany v ní najdou zajímavé postřehy, interpretace a postupy, obě strany budou překvapeny.

Philippa Perry v knížce Příběhy z pohovky vychází z vlastních zkušeností v roli psychoterapeutky a dává nám nahlédnout do některých zajímavých situací, které v rámci terapie mohou nastat. Čtenář je přizván jako pozorovatel k roční spolupráci Pat a jejího klienta Jamese. Komiksová forma umožňuje pozorovat nejen vnější projevy obou protagonistů, ale také jejich emoce a myšlenkové pochody. Kromě toho má čtenář možnost procházet si srozumitelné poznámky, vysvětlující, co se v průběhu terapie právě děje. Tyto komentáře jsou uvedeny pod samotným příběhem, jsou napsány srozumitelně, stručně a místy v nich čtenář může postřehnout odlehčený podtón. Trefně popisují odlišnost mezi "obyčejnou konverzací" dvou lidí a psychoterapeutickým procesem, poukazují na různé možnosti a přístupy, i na to, jakou roli v procesu hraje osobnost terapeuta, včetně jeho minulosti, očekávání i názorů. Sympatické je, že se autorka nepokusila vytvořit psychoterapeutickou příručku dokonalých a ověřených postupů, ale vykresluje terapeutku Pat jako přirozenou a chybující osobu, což jí umožňuje následně ukázat, jak se mění vztah terapeuta a klienta, pokud terapeut např. udělá krok, na nějž klient nebyl připravený, popř. jak je obtížné nejen vytváření, ale i udržení vztahu mezi oběma účastníky terapeutického procesu.

Ačkoliv je v názvu knížky i v popsaném přístupu terapeutky patrný na první pohled především psychodynamický přístup, zdaleka není tím jediným, s nímž se v knize setkáme. Pat ve své práci integruje i jiné přístupy. Je zde zmíněna teorie attachmentu, nacházíme prvky práce s tělem a dechem, vnímání tady a teď, zadávání úkolů a práci s procesním schématem, ale prostor je věnován také interpretaci snů (jež autorka převzala od svých skutečných klientů), sexualitě či fázím terapeutického vztahu. Setkáme se s pojmy přenosu a protipřenosu, disociace, zrcadlení, se způsoby kladení otázek, s významem mlčení v terapii, s otázkami týkajícími se toho, nakolik by měl být terapeut autentický a nakolik by se měl přizpůsobit klientovi, jak by měl pracovat s vlastními emocemi, jak s emocemi klienta apod. Na několika místech v knize najdeme i skvěle ztvárněné obrazové znázornění toho, v jaké fázi terapie se klient právě nachází. Zpočátku jej vidíme sedět na jeho vlastním ostrově, kde mu sice není dobře, ale který je mu důvěrně známý a skýtá mu řadu jistot, následně vnímáme díky povedeným ilustracím jeho nejistotu ve chvíli, kdy se odváží vydat na chatrném voru blíže k terapeutce, ovšem do nejistých vod oceánu, jejich blízký kontakt při sezení ve společné loďce a konečně chvíli, kdy zakotví na své nové pevnině, jelikož je jejich spolupráce u konce.

Terapeutům a psychologům nabízí autorka díky své knize možnost konfrontovat vlastní přístupy s postupy Pat, diskutovat o nich a klást si řadu otázek ohledně toho, co se jim samotným v praxi osvědčilo a co by mohli případně vyzkoušet či změnit. Ostatním čtenářům nabízí možnost proniknout více do úvah a postupů psychologů a psychoterapeutů a vidět mnohem více, než je při rozhovorech s terapeutem na první pohled patrné. Skvělé je jak samotné rozvrstvení a grafické ztvárnění příběhu, tak i zvídavost, kreativita a otevřenost autorky vůči různým přístupům a možnostem. Úžasná je její práce s detaily (např. co má terapeut na nohou), schopnost vystihnout stručně a srozumitelně to podstatné i snaha ztvárnit čtivě a lidsky spíše realitu než dokonalost. Philippa Perry, britská autorka několika knih a řady článků, jež má za sebou pestrou profesní kariéru (mj. i jako moderátorka kulturních pořadů, výtvarnice či vyšetřovatelka), využila při psaní Příběhů z pohovky jak své zkušenosti z terapeutické praxe, tak i svou kreativitu a v neposlední řadě také nadání své dcery Florence, která je autorkou zdařilé obrazové části knížky. Jak naznačuje v doslovu britský profesor analytické psychologie Andrew Samuels, napsala Perry provokativní knížku, nad níž mohou diskutovat desítky psychoterapeutů. Pro úplnost zbývá už jen dodat, že v samotném závěru knihy najdou čtenáři řadu odkazů na další doporučenou četbu v angličtině s českým dodatkem, o čem jednotlivé publikace pojednávají. Dále už je na čtenáři samotném, kolik si toho ze skvěle napsané knížky bude chtít či umět odnést.

                                                                                                                                             Mgr. et Mgr. Eva Martináková