Sourozenecká žárlivost

23.10.2016

Jak jí předcházet a jak ji zmírňovat, když se objeví?

Za pár měsíců či týdnů čeká vaši rodinu příchod nového človíčka a vás možná napadá otázka, jak se s touto velkou životní změnou vypořádá dítě, které mělo doposud vaši pozornost samo pro sebe. Je možné, že vás také širší rodina a přátelé zásobují historkami o žárliveckých scénách či hláškách starších sourozenců. Některé věty jsou připomínány pro pobavení ještě dlouhá léta na rodinných oslavách, některé situace by rodiče i aktéři samotní rádi z paměti vymazali. Mezi ty vtipnější situace se řadí např. příběh tříletého chlapečka, který přišel ke své mamince, chovající plačící sestřičku, se sbalenou taškou, v níž bylo pár plenek, dupaček, košilek, dudlík a mastičky se slovy: "pojď, půjdeme ji vrátit", popř. návrh staršího bratříčka, kterému se zasmějí jen rodinní příslušníci s nadhledem a vyvinutějším smyslem pro humor: "tak ji spláchnem do záchodu". K těm méně zábavným situacím patří ty, při kterých starší sourozenec usedavě pláče, vzteká se, ubližuje miminku, strhává pozornost na sebe zlobením či vzdorem, začne se počurávat či pokakávat, ačkoliv to už nedělal, přestává mluvit, šišlá, či útočí na maminku, která se právě věnuje malému sourozenci. V této situaci se pak nešťastní rodiče obracejí s prosbou o radu na zkušenější kamarádky či jiné maminky na webových portálech, popř. kontaktují psychologa.

Existuje něco, co opravdu může pomoci? Ano, jsem přesvědčená o tom, že existuje. Stejně tak jako u jiných druhů problémů platí i tady, že je jednodušší složitým situacím a nepříjemným pocitům předcházet, než je řešit, když už se objeví. Uvědomuji si přitom, že existuje řada specifických situací, jako je např. narození dítěte s postižením či více dětí najednou, předčasný či nechtěný porod, neshody v rodině, nevlastní sourozenci, necitlivé zasahování prarodičů či jiných rodinných příslušníků do výchovy dětí, manželské či partnerské rozpory, nemoc v rodině apod. Pro řešení těchto specifických situací zde prostor není a bývají často předmětem komunikace s odborníkem. Zde jsou zmíněny pouze základní body, na které může být dobré myslet před příchodem nového človíčka.

1. Přemýšlejte o dalším dítěti při vytváření rituálů u prvního dítěte

Zdá se vám to možná předčasné, ale pokud uvažujete o tom, že budete mít více dětí, vyplatí se myslet už po narození prvního dítěte na to, že časem zřejmě přibude další sourozenec. U plánovaného jedináčka si rodiče mohou dovolit věnovat mu veškerou péči. Že to nemusí být vždy ve prospěch dítěte, ponechme pro tuto chvíli stranou. Má-li být péče rodičů za čas dělena mezi více dětí, je možné si vytvářet jakýsi "časový i reálný prostor" pro dalšího sourozence.

Spočívá to v maličkostech, které se teď nejeví důležité, ale jednou budete vděčni za to, že jste na ně mysleli. Patří sem například ukládání a uspávání dítěte. Navykneme-li dítě od malička na to, že jej budeme uspávat držením za ruku, popř. nošením, houpáním, spaním v naší posteli a tento rituál budeme dodržovat až do narození dítěte, máme na problém se žárlivostí zaděláno. Zkuste se vcítit do dítěte, které spalo celou dobu v posteli u svých rodičů a po narození miminka je najednou "vyšoupnuto" ze svého bezpečného místa do vlastní postele, popř. jej ze dne na den rodiče přestanou dlouze uspávat, protože musí pozornost věnovat i dalšímu dítěti. Pak se pocitům zoufalství, odstrčení a žárlivosti na nového sourozence stěží můžeme divit. Pokud podobné rituály zavedeny máte, bývá vhodné je zaměňovat postupně za rituály nové už před příchodem miminka, aby přesun do vlastní postele, nebo pohlazení a pusa namísto držení za ruku nebyly spojovány s příchodem sourozence. Obdobně můžeme přemýšlet nad způsoby krmení dítěte, trávení volného času, ale i rozložení nábytku v bytě apod.

2. Řekněte staršímu dítěti o svém těhotenství včas

Tak jako se rodiče sžívají s myšlenkou na příchod nového člena rodiny a přímo s miminkem samotným, potřebuje jakýsi "čas na přípravu" i starší sourozenec. Překvapení typu "maminka šla k panu doktorovi a on jí dal tady to miminko, které právě vidíš", nejsou vhodná. Tak jako nám postupné stárnutí, nemoci a ubývání sil u seniorů pomáhají připravovat se na konečnost života, tak dítěti rostoucí bříško maminky, kopání brášky či sestřičky, chystání hraček a společné těšení pomáhají v přípravě na příchod človíčka, který je zatím "schovaný v bříšku", na svět a do rodiny. Aniž bychom nad tím hluboce přemýšleli, procházíme jakousi první lekcí sexuální výchovy, kdy dítě přirozeně vidí, že děťátko se rodí z maminčina bříška, že tam roste, že to nějakou dobu trvá a zároveň se (v ideálním případě) učí i velmi cenným sociálním dovednostem, mezi něž patří péče ostatních členů rodiny o maminku, pomoc mamince s těžkými věcmi, s prací, potřeba dopřát jí odpočinek apod.

3. Zapojte staršího sourozence do příprav na miminko

Většina dětí je ráda zapojena do společné činnosti či práce s dospělými, zvláště tehdy, když jim dopřáváme pocit jejich vlastní důležitosti a vynecháme věty typu: "na to jsi ještě malý, já to raději udělám sama, to nezvládneš, dívej se, jak jsi to pokazil" apod. Příprava na příchod děťátka je skvělou příležitostí pro spolupráci rodiny. Ne všichni rodiče chtějí s dětmi řešit např. výběr jména pro nenarozené miminko, protože se obávají jmen jako Barbie, Arabela či Bárt, ale nákup výbavičky, praní prádla, chystání postýlky apod. jsou činnostmi, u kterých podle svých schopností a přiměřeně svému věku děti pomáhat mohou. Vytváří se tím jakási atmosféra "těšení" na miminko, kdy má starší sourozenec svou důležitost, kterou mu po příchodu sourozence ovšem nesmíme vzít.

4. Prohlížejte si se starším dítětem jeho fotky

Skvělou metodou, jak připravit staršího sourozence na to, jak takové miminko vypadá, co umí a co ne, co potřebuje a co je potřeba s ním dělat, je společné prohlížení fotek či videí, kterých mívá většina rodičů u prvního dítěte dostatek, až nadbytek. Dítě vidí, jak o něj rodiče pečovali, jak jej koupali, krmili, vozili v kočárku, houpali, nosili, zpívali mu apod. a tím, že mu to všechno připomeneme, zabráníme jednak zklamání z toho, že si nový sourozenec s tím starším hned tak nepohraje na písku, ani nezajezdí s autíčky, ale zároveň nebude péče rodičů o miminko připadat staršímu dítěti nějak mimořádná, protože může být ujišťováno o tom, že "miminko je třeba koupat - i ty ses koupal, miminko se vozí v kočárku - stejně jako ses vozil i ty, miminko se nosí, když pláče - jako jsme nosili tebe, miminko pije mlíčko od maminky - jako jsi pil ty, když jsi byl maličký". Jednoduše řečeno - staršího sourozence nenásilně připravíme na péči, kterou bude miminko vyžadovat, a to tím, že mu ukážeme, jakou skvělou, láskyplnou a všestrannou péči měl on sám.

5. Nedělejte po narození malého sourozence výrazné změny v režimu staršího dítěte

Po narození miminka se určitě mnohé v domácnosti změní. Smutné ovšem je, pokud se příchod mladšího sourozence spojí se změnami, které staršímu bráškovi či sestřičce nejsou příjemné, či je dokonce špatně snáší. Pokud bylo starší dítě doposud doma s maminkou, mohlo by pro něj nepříjemnou změnu představovat například zahájení docházky do školky, pokud se na ni vysloveně netěší, nebo na ni není zralé a připravené. Představa, že maminka je s miminkem doma a "já někam musím", může být u malého dítěte spojena s pocitem, že "o mě už maminka nestojí, dává mě pryč" apod. Samozřejmě nic nebrání nástupu do školky u dítěte, které k ní má pozitivní vztah, pokud se neobáváme větší nemocnosti, která bývá u dětí s nástupem do předškolních zařízení často spojená.

Dalším krokem, kteří někdy rodiče někdy po narození druhého dítěte udělají, je přesunutí staršího sourozence do vlastního pokojíčku. Dítě v předškolním a mladším školním věku má velmi bujnou fantazii a proto v tomto období nejsou různé strachy a obavy ničím výjimečným, spíše naopak. S ohledem na bytovou situaci rodiny a dobré přivykání na nový pokojíček je ideální načasovat tuto změnu citlivě před narozením či později po narození miminka, aby si ji starší sourozenec nespojoval s jeho příchodem do rodiny. Je-li to možné, je dobré přesunout sourozence do nového pokojíčku oba, popř. s dítětem v jeho novém prostředí nějakou dobu přespávat a každopádně ho ubezpečovat o tom, že jsou rodiče stále nablízku a kdykoliv se bude něco dít, může přijít ono za nimi, nebo přijdou oni k němu. Bylo-li starší dítě zvyklé usínat s pohádkou, je ideální, pokud tento rituál nadále rodiče udrží.

6. Zapojte staršího sourozence do péče o miminko

Žárlivost se objevuje u staršího sourozence v tom případě, pokud má pocit, že je odsunutý stranou, mimo zájem rodičů či širšího okolí, že už pro ně není důležitý, že se více věnují miminku, více se na něj smějí, více je chovají apod. Tento pocit může dítě trápit i v tom případě, že se rodiče poctivě snaží dělit pozornost mezi obě děti a je třeba jej brát vážně i tehdy, pokud nám připadá nesmyslný. Umožníme-li staršímu dítěti, aby mohlo být pro nás důležité až "nepostradatelné" v péči o mladšího sourozence, dovolíme-li mu miminko pochovat, umývat žínkou při koupání, podávat plenky a mastičky, zapnout dupačky, dát dudlík, vézt kočárek, zazpíváme-li mu společně písničku apod. a neopomeneme-li starší dítě pochválit opakovaně i před druhými, s tím, že zdůrazníme, jak nám moc pomáhá a jak jsme rádi, že jej máme, jsme na dobré cestě k tomu, aby se dítě mohlo "ohřívat" v naší lásce a náklonnosti a cítit, že jeho místo u nás je stálé a jisté. Naopak časté napomínání, odstrkování, přehlížení či komentáře typu: "zavazíš mi tady, nepleť se mi tady, nech bratříčka" apod. mohou pocity ztráty rodičovského zájmu a pocit žárlivosti vydatně "přikrmovat".

7. Požádejte své příbuzné a přátele, aby věnovali pozornost hlavně staršímu dítěti

Potkáme-li maminku s novorozencem a starším dítětem, můžeme si být celkem jisti, že novorozenec náš zájem o něj neocení, zatímco starší dítě bude rádo, když se na něj obrátíme a poblahopřejeme mu k sestřičce, zeptáme se jej, jak se jmenuje, jestli se můžeme na ni podívat, jestli je hodná a zhodnotíme, že se má maminka dobře, když má takového pomocníka. Realita bývá totiž taková, že se kamarádky, babičky, tetičky a jiní známí a příbuzní vrhají ke kočárku, rozplývají se nad miminkem, blahopřejí rodičům, nosí miminku dárky a starší dítě bývá často přehlíženo a když se samo hlásí o slovo či upoutává pozornost "šaškováním" či zlobením, bývá napomenuto.

8. Najděte si chvilky, kdy budete se starším dítětem sami a povídejte si s ním i o jeho případných negativních pocitech

Miminko si své chvilky s vámi "vybere" samo, při krmení, koupání, uspávání, bolení bříška, návštěvách u paní doktorky apod. Starší sourozenec vypadá najednou ve srovnání s novorozencem velký a klademe důraz na jeho samostatnost. I on ale potřebuje mít rodiče na chvíli jen pro sebe, povídat si s nimi, procházet se, jít do plavání, na hřiště, do kina, nebo sáňkovat. Uspokojíme tím jeho potřebu lásky, zájmu a bezpečí, ujistíme jej i beze slov, že je pro nás stále důležitý a jsme s ním rádi. Je-li vaše starší dítě mazlivé, dopřejte mu dostatek tělesného kontaktu. Pokud nám opakuje, že nemá miminko rádo, že jej nechce apod., tyto pocity nezlehčujeme, neodmítáme, ale ani nepodporujeme. Uznáme, že i my jsme někdy z druhých lidí unavení nebo zklamaní, ale vysvětlíme také, že miminko zatím nemůže říct, co ho trápí a bolí, nerozumí tomu, co mu říkáme, a vysílá nám signály pláčem. Protože je slabé a bezbranné a neumí se o sebe samo postarat, budeme ho všichni bránit a když se u nás bude cítit dobře, bude čím dál tím míň plakat a víc se smát a za nějaký čas si s námi bude hrát a my ho naučíme spoustu zajímavých věcí. Pokud má starší sourozenec tendenci mladšímu ubližovat, nastavte hranice vhodného chování a buďte ve střehu. Zdůrazněte, že u vás doma si lidé neubližují a nikdo nebude ubližovat miminku, které se navíc ani nemůže bránit.

9. Vyhýbejte se větám typu: "Ty už jsi velký, musíš to pochopit"

Nemusí a často ani nechápe. Pokud bylo starší dítě zvyklé, že na jeho potřeby reagujete okamžitě, bude mu nějakou dobu trvat, než přijme fakt, že teď na vaši reakci musí nějakou dobu čekat, protože zrovna krmíte, koupete či uspáváte jeho mladšího sourozence. V ideálním případě se vám podařilo naučit starší dítě už dříve, že musí chvilku počkat, než něco dostane, než se mu budete moci věnovat, než někdo domluví, aby mohlo taky něco říct. Pokud ne, budete učit oba sourozence současně. Chvilku bude muset čekat ten starší, chvilku bude muset počkat i ten mladší. Pokud jsme se doposud chovali ke staršímu dítěti jako k "malému capartovi", nechtějme po něm, aby den ze dne dospěl a choval se rozumně. Nezapomínejme na jeho skutečný věk a uvědomme si, že pokud jsme jej nevedli k samostatnosti, je teď naším problémem, že samostatný není a buďme trpěliví. Fakt, že v porovnání s miminkem nám starší dítě najednou bude připadat hrozně velké, souvisí s naším vnímáním, ne s tím, že by skutečně tak rychle vyrostlo.

Věk a vývojový stupeň staršího dítěte hraje také velmi důležitou roli. Zatímco roční dítě bude brát mladšího sourozence na vědomí omezeně a moc mu toho nevysvětlíme, dvouleté dítě bude prosazovat vlastní vůli a chovat se vzdorovitě bez ohledu na to, jestli doma přibylo miminko, či ne a šestileté dítě bude třeba rádo pomáhat a bude se cítit dobře, když jej pochválíme. Ne každé chování staršího sourozence souvisí přímo s tím, že máme doma dalšího potomka.

Na závěr je třeba uvést, že předchozí myšlenky a návrhy jsou jakýmsi nástinem toho, co může usnadnit "vrůstání" nového človíčka do rodiny a jeho přijetí starším sourozencem. Nejde o univerzální pravidla, která je nutné dodržovat ve všech rodinách. Vždycky je třeba přemýšlet nad individuální situací, v níž se rodina nachází. Jinak bude reagovat dvouletý sourozenec, jinak desetiletý, jinak ten, kdo si vždycky mladšího sourozence přál a jinak dítě, které bylo pro své rodiče od narození "středem světa". Reakce tichého introverta budou odlišné od reakcí dítěte s hyperkinetickou poruchou a rozdíl bude také v tom, co upřednostňují rodiče dítěte, jaký životní styl jim vyhovuje, kolik času věnují svým dětem, nakolik se shodují ve výchovných názorech, zda jsou obě děti jejich vlastní apod. Ale o tom třeba zase někdy příště.

Eva Martináková

Online psycholog