Trauma a rodinné konstelace. Duševní štěpení a jejich léčba.
Autor: Franz Ruppert
Kniha: Trauma a rodinné konstelace. Duševní štěpení a jejich léčba. Portál, 2024
Dva roky po vydání knihy Trauma, vazba a rodinné konstelace se Franz Ruppert rozhodl napsat další, podobně zaměřenou knihu, do níž zahrnul jednak novější teoretické koncepty týkající se například disociace, attachmentu či zrcadlových neuronů, a pak také své vlastní terapeutické zkušenosti s léčbou traumatu za využití metody rodinných konstelací. Kromě výše zmíněného vedla autora k napsání další knihy rovněž potřeba podělit se s laickou i odbornou veřejností o výsledky kvalitativního výzkumu, jež realizoval se svým týmem odborníků v roce 2005 v Mnichově, kde působí na Katolické vysoké škole a v soukromé praxi jako profesor psychologie a psychoterapeut se zaměřením na práci s traumatizovanými a psychotickými pacienty.
V jedenácti kapitolách provede Franz Ruppert čtenáře logicky strukturovaným textem, v němž srozumitelně vysvětluje své vnímání traumatu, štěpení, vznik různě starých disociovaných částí osobnosti, vliv traumatu na všechny oblasti lidského života včetně vztahů a psychosomatiky. Svá vysvětlení prokládá citáty z literatury, částmi kazuistik, vlastními zkušenostmi i grafickým znázorněním popisovaných jevů. Věnuje se různým druhům traumatu, vlivu ranné vazby s pečujícími osobami a popisuje svůj přístup k léčbě jak obecně, tak i s ohledem na využití práce s rodinnými konstelacemi či přímo s konstelacemi traumatu. Jelikož se řadí k terapeutům, kteří metodu konstelací běžně využívají, je přirozeně jejím propagátorem, což je z knihy zřejmé. Je zastáncem takového přístupu k traumatu, v němž se otevírají dřívější zážitky a jedinec znovu prožívá dřívější emoce a poznává jednotlivé rozštěpené části svého já na základě prožitků a reakcí zúčastněných osob.
Účinnost konstelací traumatu se autor snaží doložit výsledky kvalitativního výzkumu prováděného formou rozhovorů se 71 účastníky konstelací, při němž se zaměřuje na otázky, čím konstelace specificky působí, zda mohou zástupci spolehlivě zrcadlit, co se děje v duševní struktuře pacienta a jestli se skutečně staly události, jež vyšly v konstelaci najevo a jež zástupci vyjadřují. Zde logicky nejsou čtenáři předkládána žádná tzv. "tvrdá" data, ale vjemy a názory účastníků výzkumu. Sám autor v závěru knihy zmiňuje, že jsou věci mezi nebem a zemí, jež nejsou empiricky uchopitelné. Publikace Trauma a rodinné konstelace je proto velmi dobrým zdrojem informací o tématu konstelací traumatu pro všechny zájemce, kteří by rádi blíže poznali jejich princip, průběh a přístup terapeuta, jenž se tomuto tématu dlouhodobě věnuje, ale vyvolá řadu otázek ve čtenářích, kteří nesdílí autorovo přesvědčení o tom, že náhodné osoby zástupců v konstelaci jsou schopny prožívat a zrcadlit neuvědomované aspekty jiného člověka či dokonce reálné události, jež se staly jeho vzdálenějším předkům. Mnoho odborníků si také zřejmě položí otázku, jestli je znovuprožívání traumatu skutečně bezpečnou a účinnou metodou léčby. Ale právě v tom, že nás autor vede k přemýšlení a zaujímání vlastních postojů k mnoha myšlenkám, vnímám přínos knihy jak pro zájemce o rodinné konstelace z řad laiků, tak i pro psychology, psychoterapeuty a studenty humanitních oborů.
Mgr. et Mgr. Eva Martináková